Jiří Svoboda je vědec působící v Ústavu fyziky materiálů Akademie Věd. Jeho koncept Jednotné celosvětové uhlíkové daně (poplatku) a 100% dividendy má ambice postupně a účinně snížit emise CO2 ve všech státech na světě. Podobně jako přední světoví ekonomové vidí cestu v tom motivovat lidi a firmy, aby se jim ekologické chování vyplatilo.

Jelikož emitentů je na světě mnoho, zatímco těžařů fosilních paliv jen desítky, navrhuje ve shodě s Mezinárodním měnovým fondem zpoplatnit jednotným poplatkem (daní) přímo „pachatele u zdroje“. Globální uhlíkový poplatek (daň) uvalený na uhlí, ropu a zemní plyn by se vybíral přímo u těžařů, ve výši podle obsahu uhlíku. Těžaři by pak přičetli uhlíkový poplatek k ceně paliva a tak by se cena následně vzniklých emisí CO2 automaticky a přesně promítla do ceny jakýchkoli výrobků a služeb. Díky tomuto triku by nebylo potřeba složitě počítat uhlíkovou stopu výrobků a služeb, protože jejich cena ji díky uhlíkovému poplatku bude odrážet.

Jelikož jsou emise CO2 globální a je jedno, kde a kým jsou vypuštěny, Jiří navrhuje, aby byl poplatek na celém světě jednotný a postupně se rok co rok zvyšoval. Předvídatelně se bude zdražovat vše, co globální klima poškozuje a postupně se přirozeně prosadí všechna proti-emisní opatření od těch nejefektivnějších v místech s nejlepšími podmínkami až po ta nejnáročnější, až bude cena uhlíkového poplatku dostatečně vysoká. Při mezinárodním obchodu nebude potřeba zavádět administrativně náročná uhlíková cla (tzv. CBAM), o kterých se na klimatických summitech v posledních letech obsáhle jedná.

A co s vybraným uhlíkovým poplatkem? Jiří, stejně tak jako Dr. James Hansen, který ve stejné době svůj koncept Carbon Fee and Dividend začal prosazovat pro USA, považuje za sociálně nejspravedlivější vrátit vybraný uhlíkový poplatek zpět lidem jako 100% dividendu. Rozdíl je ale v tom, že Jiří navrhuje uhlíkový poplatek vybírat i rozdávat v celosvětovém měřítku, kdežto Hansen počítá s toky peněz v rámci USA.

To, že by všichni lidé (tj. v rozvíjejících se i rozvinutých zemích) dostávali stejnou uhlíkovou dividendu, by mělo důležitý efekt. Lidé s podprůměrnou uhlíkovou stopu (kterých je na světě většina) by na tomto systému „vydělali“, naopak lidé s vysokou uhlíkovou stopou by byli motivováni ji snížit (jejich životní styl by se jim přestal vyplácet). Všichni by ale byli finančně motivováni snižovat svou uhlíkovou stopu a tím bránit globálnímu klimatickému rozvratu. Lidé v rozvíjejících se zemích (často změnou klimatu nejvíce zasažených) by získali peníze pro svůj udržitelný rozvoj (což je mj. požadavek afrických států na COP28) a mohli by úplně vynechat fosilní éru.

Jiří svůj koncept publikoval již v roce 2007 a od té doby jej konzultuje a vylepšuje. Přestože se většina odborníků k ideji staví kladně, největší překážku vidí v jejím přijetí všemi zeměmi.

Více o konceptu najdete na webu http://globalcarbontax.eu/ a v knize Jiříkovo vidění (vydává nakladatelství Togga, 2023) dostupné na našich projekcích a online od 4.11. na e-shopu Togga)

Uhlíková daň – Podceňovaný nástroj boje proti globální změně klimatu (Vesmír, 2008)
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2008/cislo-9/uhlikova-dan.html

Zaveďme uhlíkovou daň! (Ekolist, 2008)
https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/jiri-svoboda-zavedme-uhlikovou-dan

Reálné cesty snižování emisí oxidu uhličitého (Vesmír, 2007)
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2007/cislo-10/realne-cesty-snizovani-emisi-oxidu-uhliciteho.html